Měl by Fischer nebo Hilšer odstoupit?
Každá prezidentská volba prochází fází, kdy příznivci populárních kandidátů (v tomto slova smyslu jejich popularitu stanovují průzkumy sociologických agentur) tlačí na ty druhé s nižšími preferencemi, aby odstoupili. Bohužel takové výzvy mají přesně opačný efekt, než je posílení těchto podle výzkumu silnějších kandidátů.
Letos to není jiné. Na základě spekulace, že by mohl vypadnout z druhého kola prezidentské volby Babiš, čelí Pavel Fischer i Marek Hilšer výzvám k odstoupení. Takové výzvy mohou vytvořit velmi výrazný příkop mezi voliči jednotlivých kandidátů. To, že si tito kandidáti navzájem konkurují, znamená, že oslovují podobné voliče. Přesně to může vést k situaci, že v druhém kole voliči slabších kandidátů budou zvažovat, zda vůbec přijdou k volbám.
Nutno uznat, že jedno rácio dotazy typu: “Proč kandidujete, když máte nízkou podporu veřejnosti,” mají. Jednou z příčin neúspěchu Jiřího Drahoše přece bylo to, že jeho protikandidát Miloš Zeman bezkonkurenčně panoval ve spektru svých voličů, zatímco jeho oponenti tříštili síly v konkurenčním boji. Tím ale výčet pozitivních dopadů končí.
Letošní argumentace (Babiš by nemusel postoupit do 2. kola) se neopírá o žádné přesvědčivé argumenty – výzkumy mluví o nejednoznačné pozici prvních třech kandidátů a pokud vezmeme v úvahu statistickou chybu, tak vůbec není jasné, že by odstoupení dvou kandidátů pomohlo lepší pozici favoritům volby, tedy Nerudové a Pavlovi. Argumentace o nízké relevanci výzkumů je sice nepřesvědčivou obrannou reakcí, ale není pravda, že by se na průzkumy v naší zemi dalo spolehnout. Nepochybně některé agentury odhadnou výsledky lépe a jiné hůře. Volby jsou kouzelné v tom, že dokáží překvapit. Na začátku prosince 2012 teprve začala stoupat hvězda Karla Schwarzenberga a naopak se objevily trhliny v komunikaci bývalého premiéra Jana Fischera, který byl považován za jednoznačného favorita. Výsledkem byl překvapivý konec 1. kola, který snad přebilo pak už jen to, že se Jan Fischer rozhodl doporučit volbu Miloše Zemana. Což je mimochodem dobrá ilustrace toho, jak si mohou kandidáti oslovující jedno spektrum voličů ve finále ublížit.
Závěr je z hlediska kampaní jednoznačný. Účinek publikovaných čísel z výzkumů má obří dopad. Vzpomeňme na volby v roce 2006, kdy odsouzení KDU-ČSL pod 5 % přineslo znejistění jejich voličů (a následně nízký volební zisk přes 7 %) a naopak výzkum Semantic Vision v roce 2012 nahrál Karlu Schwarzenbergovi, když poukázal, že pravděpodobně postoupí do 2. kola. Výzkumy mají velkou moc, a proto je tři dny před volbami zákonem zakázáno jejich zveřejňování. Přesto bychom neměli na jejich základě podlehnout pocitu, že vše je rozhodnuto. Výzvy k odstoupení by totiž mohly vést k tomu, že v druhém kole voliči dnes slabších kandidátů budou zvažovat, zda vůbec přijdou k volbám.
Jaroslav Poláček
Autor se přes dvacet let věnuje komunikaci a volebním kampaním. Lokálním, regionálním i celostátním. Vedl kampaně KDU-ČSL a TOP 09. Od strategií, až po PRodukci. Založil společnost PRodukujeme a napsal knihu Volby v kapse.
Czech