Tři tajemství politických plakátů
Prý se bez plakátů a balónků neobejde žádná kampaň. Balónky jsou pořád kouzelný, uhrančivý nástroj, který zhypnotizuje děti, které nekompromisně vláčí své rodiče až k místu distribuce toho létajícího zázraku. Plakáty mají méně magický příběh. Prostě jsou lidé, kteří vývěsky využívají jako zdroj užitečných informací – zpravidla o kulturních akcích. Nějakou dobu měly plakáty monopol. Konečně moje první vnímání voleb v roce 90 se také pojí s vývěskou ve Školní ulici v Nové Pace.
Vývěsky v devadesátých letech doplnily telefonní budky, které (už bez nevyužívaných přístrojů) dokonce chvíli sloužily jen jako místo, kam se lepily plakáty. Dnes už jsou demontovány a stejně jako se komunikace odstěhovala z budek do našich kapes, ve kterých nosíme své telefony, tak i reklama obsadila tento mnohem intimnější prostor. Plakáty ztratily své výsadní postavení (připomínám, že politická reklama má zakázaný vstup do televize a rádia, byť se tento zákaz poměrně zdařile obchází přes internetovou reklamu), přesto hrají roli nejen v předvolebních kampaních, ale obecně ve volebním marketingu.
Konečně desítky let obvykle posuzujeme kampaně podle venkovní reklamy, která bývá její esencí. Vyplakátovat, ale není vůbec nic jednoduchého.
Jak na to?
1. Plakát musí ledasco vydržet
Déšť, sníh, plískanice. Ten samotný papír mnohdy zůstává na místě déle, než je placená doba pronájmu, a i když zákon na tuhle formu „zapomenuté“ podpory myslí, nikdo ji podle mého názoru neřeší. Kvalita papíru a tisku tu hraje významnější roli, než by se zdálo, protože nepochybně platí, že ten divný, tedy například v obličeji kropenatý politik, moc důvěry neposbírá. A mluvit o jistotách na plakátu, který jistojistě nedal ani svou dobu životnosti, taky může vést ke kousavé myšlence, proč tu vlastně někdo mluví o stabilitě a jistotě. Navíc – jistota je jen smrt a daně.
2. Pozor na pravidla
Politické plakáty v kampaních podléhají přesně specifikovaným pravidlům a jednu dobu hrozilo, že bude mimo oficiální plochy nelegální. Tlak politiků tradičních stran, zejména ČSSD, pomohl vyřešit situaci, přesto je při zadávání reklamy dobré vědět, že starosta má na plochách obce jiné povinnosti a možnosti než například technické služby. Samostatnou kapitolou jsou plochy, na kterých nikdo výlep neřeší, ani nekasíruje. Doba přibíjení volebních plakátů na stromy je snad už za námi. Neprospívalo to stromům, ani inzerujícím stranám. V polovině druhé dekády máme v některých městech dominantního poskytovatele ploch firmu Rengl a pak ten zbytek, o který se starají různí integrátoři výlepů.
3. Vizuální válka
Nedokážu si představit člověka mladšího čtyřiceti let, který by studoval vývěsku s plakáty. V městech bývá konkurence různých tiskovin a webů či sociálních sítí, která nás odnaučila dívat se směrem k té desce, na které zuří vizuální válka o viditelnost pomocí křiklavých barev, výrazných fontů nebo grafiky, která měla v dobách minulých IMHO jasnější poselství. Konečně koukněte se na plakáty sto let staré a ty dnešní. Platí to, co v jakékoliv reklamě – upravte své sdělení, tak aby ho vůbec příjemce mohl přečíst a zavnímat. Plakátovací plocha není knihovna, abyste na ní publikovali celý román.
Poslední douška se týká plakátovacích válek, které spočívaly v přelepování a strhávání politických plakátu v kampaních konkurence. Tahle líbůstka z konce století se snad také odporoučela na hřbitov taktik konce minulého století. Bohužel tu zůstalo ničení plakátů, které jak vidno, zůstává dosud platnou kratochvílí.
Tak plakátujte s rozumem.
Views: 34
Czech