Do Senátu letos kandiduje 154 lidí. Druhý nejnižší počet od roku 1998, kdy jich bylo 137. Od té doby se počty spíš nafukovaly. Teď splaskly. 🎈

Na 27 obvodů to dělá necelých šest kandidátů na jeden. Po zaokrouhlení šest.

Typický obvod vypadá letos takhle: kandidát vládního ANO. Národovecká nabídka v několika chutích – SPD, PRO, Svobodní. Stačilo! z krajní levice. Jeden nebo dva opoziční. A někdo místní, nezávislý, kdo do toho jde za vlastní.

Průměr táhnou nahoru města. V Praze to zkusí kdekdo, protože kauce vyjde levněji než slušná kampaň a vidět je stejně. Na venkově se počítá.

Méně kandidátů obvykle znamená menší výběr. Tady spíš znamená, že opozice konečně počítá.

Dvoukolový systém trestá tříštění tvrději než cokoli jiného v české politice. Tři podobní kandidáti v prvním kole, žádný ve druhém. Roky to strany ignorovaly, protože stranické ego chce svého člověka na plakátu. Letos ho, aspoň částečně, zkrotily. 🤝

V českých poměrech se strany domluví zhruba tak často jako sousedé na společném plotu.

Šest jmen vypadá chudě. Šest jmen, ze kterých dvě mají reálnou šanci, je ale poctivější nabídka než dvanáct, kde se opozice navzájem sní.

Jaroslav Poláček a David Hons

z PRodukujeme