fbpx

Knížecí rady pro KDU-ČSL

Knížecí rady pro KDU-ČSL

5. 2. 2024 Komunikační strategie 0

KDU-ČSL ve světle klesajících preferencí vede zásadní debatu o své budoucnosti. Jako bývalý šéf analytického oddělení této strany jsem neodolal a dovolím si pár poznámek, které obvykle moudře vyprávím u piva.

EDIT: V KDU-ČSL bude ve světle nízkých preferencí sílit tlak po větší vlastní viditelnosti, to samozřejmě může ohrozit soudržnost Spolu. Značku to lidovcům nezachrání, ale úplně slyším to volání po návratu “ke kořenům”. Na druhou stranu – aby v koalici byly menší strany vidět, nestačí si dát přednost v komunikaci. Víme, že média zajímá střet a konflikt. Ale to je riskantní hra předstírat boj a spinning, že? Takže, co kdyby se ta koalice, na které jsou 2-3 strany existenčně závislé, ustanovila tak, abychom nemuseli přemýšlet o tom, zda se do voleb udrží?

Lidovcům se z hlediska preferencí nejvíc dařilo, když byli vnímáni a viděni v pravicových vládách vedených ODS jako ti sociálnější. Ohleduplnější, chcete-li. S větší citlivostí pro dopady politiky na život rodin a seniorů. Tu druhou skupinu si dovolím podtrhnout, protože je velká, významná, ale dnes jí nabízí program úplně jiné strany. Příchodem do vlády sociálně-demokratické v roce 2002 pokračovala role vnitřní opozice (kterou část voličů fakt nemusela a vyčítala to KDU-ČSL), ale sociální linie přestala být tolik vidět. Logicky, politici KDU-ČSL museli vedle socialistů akcentovat spíš rozpočtovou odpovědnost než sociální aspekty. Důkazem, že po této politice byla poptávka je i to, že předsedou se stal v roce 2003 Miroslav Kalousek, který dodnes stabilně drží téma rozpočtové odpovědnosti.

Lidová strana má z tohoto úhlu pohledu na důležitost sociální tématiky vlastně ten správný rezort (ministerstvo práce a sociálních věcí), ale získala ho v době, kdy se v něm asi nedá dělat nic jiného než šetřit a pokoušet se o změny v důchodovém systému. Pak si sklízejte body od seniorů… Přesto jsou “sociální věci” doménou, ve které by lidovci byli uvěřitelní. Jen by museli být vidět. Kdo ví, třeba to změní sociální reforma, ale komunikace kolem ní musí být vedená tak, aby ji správně pochopila cílová skupina.

Klidná síla. KDU-ČSL se poměrně dlouho sebedefinovala tímto claimem, původně z kampaně Francoise Miterranda z roku 1981. Sedí to, konečně Boží mlýny také melou pomalu a jistě, že? 🙂

Výhodou současné vládní pětikoalice je nepochybně její soudržnost. Je to odpovědné vůči zemi. Vůči politice. Celá vláda je dnes klidnou silou. Bohužel to ale má dopady na viditelnost jednotlivých předsedů stran – když není konflikt, jsou vidět méně. Vždyť celá kampaň Víta Rakušana není přece o ničem jiném než být vidět (a prezentovat se jako možný premiér). Klid a stabilita jsou hodnoty, které oceníme, až když je začneme ztrácet. Bohužel, role KDU-ČSL je překrytá konsenzem v koalici Spolu a další vrstvou ve vládní spolupráci. Viditelné pak jsou bohužel pouze přešlapy, jako je lidovecká pařba na ministerstvu. Koalice Spolu přitom svým složením má potenciál pokrýt opravdu velkou část segmentů společnosti. Pro městské a liberálnější (objevující) tu je TOP 09. Lidovci mají své slovo na venkově a u starší voličů a ODS je někde široce rozkročena mezi těmito póly.

Liberálové a ti druzí. Hejtman Grolich jako jedna z výrazných tváří strany se tak trochu brání, aby byl považován za vůdce liberálního křídla. Nedivím se mu. Liberála z něj nedělají vtipná videa na sociálních sítích, ani to, že si všiml, že je 21. století. O liberály se tu pere dost stran, zatímco masu seniorů si hýčká ANO a moc dobře ví, že právě tahle péče jim dělá vysoká čísla v preferencích. KDU-ČSL nepotřebuje revoluční změnu ve vztahu k tomu, koho zastupuje či může zastupovat – protože všude jinde je víc “plno”.

Půjde s tím něco dělat? Těžko. Byť osobně oceňuji pětikoaliční přístup spočívající ve víceméně klidném hledání konsenzu, se značkou, která je méně a méně vidět, protože ji překrývá a bude překrývat Spolu, nic moc nezmůžete. Proč mám jako volič přemýšlet o straně, která funguje jen v titulku u jména ve zpravodajství. Proč volit kovaříčka, když mohu volit kováře. Vždyť v kampaních, které mají miliony podpořenou vizibilitu značky, volíme už jen Spolu. Roli v preferencích evidentně nehraje ani nebývalý počet poslanců a senátorů, ani správa klíčového resortu. Síla a svébytnost strany je dána schopností uspět samostatně, která se limitně blíží nule. KDU-ČSL mimochodem v této situaci není sama. Všechny strany Spolu vedou vnitřní boj, zda mají zůstat loajální k vládě (státu) nebo svým značkám. Evidentně pouze STAN si už svou cestu vybral.

A dá se s tím přeci jen něco dělat? Vždycky se dá. Jak jsem naznačil v předchozí části, jedna možnost je přiznat si závislost na koalici Spolu, což by mělo otevřít debatu o možné integraci a roli KDU-ČSL. U stoleté strany to nebude snadné téma.

Druhá cesta souvisí s viditelností vlastní značky. Přímou konkurencí KDU-ČSL je STAN. Bohužel od roku 2006 (to je rok, kdy v zlínské senátní baště KDU-ČSL neuspěl Jiří Stodůlka a nahradila ho Jana Juřenčáková) se nezměnilo poněkud přezíravé přehlížení tohoto politického soupeře. Vztah KDU-ČSL ke STANu je přeci jen volnější než dohoda v rámci Spolu. Tím chci naznačit, že bych se nedivil, kdyby se KDU-ČSL vrátila k obdobné politice vnitřního opozice, což jí může přinést silnější potenciál i ve volbách, ve kterých není v koalici s ODS.

Naivně si přeji, aby státníci zvítězili nad politiky. Víra, že se to vyřeší “samo” dovede stranu pouze a jenom do situace, kdy se již zmíněná závislost stane definitivní a tím pádem nebude tématem k jednání.

Jaroslav Poláček

Poznámky mimo úvahu

  • Víte, kdo napsal knihu o politice v souvislosti s náboženstvím. Jmenuje se to: „Laboratoř sekularizace: Náboženství a politika v ne-náboženské společnosti: český případ“. Autorem je současný premiér Petr Fiala. A je to mimochodem knížka, která stojí za přečtení. Rozhodně těmi, kteří po křesťansko-demokratické politice chtějí přemýšlet.
  • Víc než 9 % v roce 1998 KDU-ČSL samostatně neměla. Její zastoupení ve Sněmovně je ale v tomto období ještě silnější, má 23 mandátů, v roce 2002 měla 22 poslanců.
  • Na straně odpovědných voličů je plno. Většina voličů se již vrátila k podpoře ODS (nějakou dobu velkou část z nich oslovovala TOP 09) a bojují o ně všechny strany pětikoalice.
  • V devadesátých letech se společnost dívala trochu jinak na slovo “sociální”, protože zavánělo socialismem. KDU-ČSL hodně investovala do toho, aby svou pozici vysvětlila pomocí dokumentu Křesťanskodemokratická politika pro 21. století, ve kterém jsou vysvětleny i principy sociálně tržního hospodářství. Dodnes se mnoho v tomto programu měnit nemusí.

Views: 5