Jaroslav Poláček
Sdílejte
Napsal: Jaroslav Poláček
Dočteno? Pošlete to dál.


Ráno, cestou na autobus jsem ho uviděl. Plakát. Na něm premiér s úsměvem, jaký bych si přál mít na tváři ve chvíli, kdy mě žena přestane hudrovat, že jsem zase nevynesl koše. Volby jsou daleko, ale ten úsměv už tu je. Co se tu děje? Je to kampaň?
Permanentní kampaň
Je. Chápu to. Preference nejsou lichotivé, a tak se strany snaží ukázat jinou tvář – vyleštěnou, uhlazenou, voňavou. Mít kampaň dřív, než začnou volby? Dobře. Ale co to přinese? Reklamy na volby v době, kdy všichni řeší Black Friday nebo Vánoce, připomínají leták na plavky uprostřed zimy. Možná se na něj podíváte, ale rozhodnutí uděláte až na jaře. Obávám se, že série článků o tom, že tahle vláda (jakkoliv je to nefér) chce databázi registrovaných youtuberů bude mít mnohem větší dopad než statisíce utopené v plakátech a volebních novinách.
Dopad tradičních nosičů (plakátů a novin) lze jen těžko měřit. Životnost volebních novin (mimochodem profesionálně udělaných) bude v sekundách a křížovka to zachrání jen v domácnostech vášnivých luštitelů. Snad jen moje maminka, vášnivá luštitelka křížovek, jim dá šanci. Pokud je tedy najdu u ní na stole vedle čaje a sušenek. Ale ruku na srdce – přečte to někdo další? A pokud ano, uvěří tomu, co tam stojí? Nemáte pocit, že dobu lidí třímajících noviny, nahradila éra lidí, kteří mají v ruce mobil?
Má to smysl?
A pak tu máme ty plakáty. Naštvou opozici, potěší příznivce. A klíčový, váhající volič je jen mine pohledem. Nemá náhodou jiné, konkrétnější starosti? Třeba jak se vypořádat s podmínkami nových dohod o provedení práce? Co by mu asi tak mohl říct úsměv z plakátu? „Děláme, co je třeba,“ odpoví premiér z papíru. Ale nebyla očekávání u mnohých mnohem větší? Přitom jsou ministři, kteří umí upozornit na velké projekty a nepochybně i úspěchy, například ve stavbě silnic a dálnic, které si ta minulá vláda neuměla ani představit.
Kampaň má smysl, když osloví správné lidi ve správný čas. Teď je to spíš plýtvání energií na publikum, které ještě ani nepřišlo do sálu. Volby jsou až zítra, ale dnešek by měl být o tom, co lidi skutečně trápí. Protože plakáty a noviny nejsou odpovědí. Lidský kontakt a pochopení ano. A to zatím z těch úsměvů na plakátech není cítit.
Je to prosté, zaměstnanci, který má problém s novou DPP, je rozpočtová odpovědnost ukradená. Zaměstnavatel by možná ocenil výčet zrušených daňových výjimek. Nic nového pod sluncem to není. Cílená kampaň je prostě mnohem náročnější. Chci věřit, že i tahle kampaň je cílená. Je? Že jo?
Ale třeba se mýlím. Třeba to funguje. Ale zatím to vypadá, že kampaně bez voleb jsou jen ozvěnou strachu, že až ty volby přijdou, bude pozdě něco měnit.
STAY IN THE LOOP
Funguje to takhle: Vy nám dáte email. My Vám napíšeme, až vyjde další článek.
Názor? Komentář? Nebo jste tu našli chybu? Napište.
Psal se rok 2006. Pár týdnů před volbami média zaplavily dramatické titulky: „Lidovci by se do Sněmovny nedostali!“ Nastal mazec.
Prý se bez plakátů a balónků neobejde žádná kampaň. Balónky jsou pořád kouzelný, uhrančivý nástroj, který zhypnotizuje děti, a ty nekompromisně vláčí své rodiče až k místu distribuce toho létajícího zázraku.
Naše zkušenost s poměrným volebním systémem vede k tomu, že si velká část lidí myslí, že sami ve volbách nic nezmění. Že jeden hlas z hlediska statistiky nemá žádnou váhu. Tady jsou tři příklady, kdy to ale vůbec neplatilo.
"Dobrý den, u telefonu Václav Klaus. Omlouvám se, že vstupuji do Vašeho domova…"