Nižší zájem o volební komise zkomplikuje kontrolu voleb
Největší položkou v řádu stovek milionů korun jsou náklady na mzdy volebních komisařů. Členové bezmála dvou desítek tisíc volebních komisí jsou základním kamenem pro kontrolu férových voleb – a letos se do těchto voleb hlásí mnohem méně lidí.
Důvodem je mix obav z druhé vlny korony, zvažování, zda riskování vlastního zdraví stojí za dva tisíce korun a “nijaká” aktivita ministerstva vnitra nebo radnic, že udělají vše pro bezpečnost lidí v komisích. Strany, koalice, ani kandidáti neměli donedávna moc argumentů, čím by adepty na komisaře přesvědčili. A byť je situace lepší než před pár týdny, pořád by se dalo udělat víc.
Volební komise většinou tvoří směs seniorů a studentů. Obě skupiny nemají zásadní problém s tím, že jde o práci v pátek a v sobotu. O fyzické náročnosti také nemůže být řeč a odměna bude letos tvořit 2 200 korun v případě kombinovaných voleb. Třetina komisařů tedy v komisích stráví dva, řekněme, víkendy, protože mají i volby do Senátu, které jsou obvykle dvoukolová. Vyšší odměnu za volby dostávají předsedové a místopředsedové komisí, kteří dostanou o čtyři nebo tři stovky víc.
Je celkem logické, že právě ve skupině seniorů panuje obava, jak bude vypadat epidemiologická situace na podzim. Nikomu se moc nechce jít do prostoru, kde potkáte zhruba třetinu všech obyvatel, a to přestože existuje vyzkoušený postup z mimořádných voleb do Senátu v Teplicích, který spočívá v dodržování bezpečné vzdálenosti a minimalizace expozice. Faktem zůstává, že se v médiích místo toho objevují spíše špatné zprávy a spekulace o podzimní vlně spojené s přirozeným nárůstem respiračních onemocnění – mohl by se nám vrátit takový ten nepříjemný pocit, když za vámi někdo zakašle. Ministerstvo sice už chápe, že bezpečnost komisí je přinejmenším stejně důležitá jako možnost volit těmi, kteří nejsou nakaženi, ale mohou být v karanténě. V tuhle chvíli se ale všechna řešení teprve zvažují, takže není vůbec jasné, co bude. Přitom by stačilo ubezpečit komisaře (a zejména zmocněnce stran), že komise budou adekvátně vybaveny a že se bude myslet i na vybavení mobilních týmů ochrannými pomůckami, což je pořád nejlogičtější řešení pro ten typ volby, který nebude probíhat ve volební místnosti.
Nedávná prázdninová debata o tom, zda vůbec a jak se bude na podzim volit, má svoje důsledky vyjádřené nižším zájmem o práci ve volebních komisích. Ministerstvo sice po naléhání představilo čtyři možnosti zabezpečení voleb včetně netradiční volby přes zástupce, ale obavy z voleb evidentně nezmizely.
Přitom právě na komisaře budou ty největší nároky – budou se muset naučit zcela specifické postupy, připravit na nové situace a pokud by došlo na plošné nasazení “rouškového” módu, který byl aplikován v Teplicích, prodlouží se celá volební procedura, v některých místech se zvýší nároky na prostor pro komisi kvůli rozestupům a lze spekulovat i o tom, jak účinná bude identifikace voličů na dvoumetrovou vzdálenost.
Z hlediska termínů zákon říká, že návrh na obsazení míst komisařů předávají strany, koalice či kandidáti měsíc před volbami, jinými slovy právě teď probíhá “nábor” do komisí. Situaci nelze objektivně srovnávat s rokem 2019 (protože letos nebudou krajské volby v Praze), ani 2018 (protože letošní volby do krajů nemůžeme srovnávat s volbami do do místních zastupitelstev), ale hlavně letos kandiduje velké množství koalic, takže strany se mohou na svého zástupce v okrskové komisi “složit”. Což ve výsledku může vést k tomu, že volebních komisařů vlastně bude dostatek. Pořád ale hrozí kritický scénář: většina komisí bude doplněna starosty na minimální počty a volby proběhnou jen s malým počtem zástupců těch, kteří kandidují a mají eminentní zájem se navzájem kontrolovat. Volby u nás, díky Bohu, totiž nekontroluje žádná instituce, natož ministerstvo, ale právě tisíce komisařů na úrovni volebního okrsku. Potřebujeme je pro férové volby. Víc, než si myslíte.
Czech